THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Budapešťtská pětice THE IDORU je jednou z nadějí maďarské kytarové scény. Když jsem se poprvé seznámil s její tvorbou, tak jsem byl poměrně překvapen faktem, že vydává na slovenském převážně metalcoreovém labelu Deadbutcher records. Novinkové EP „Hopeless Illusions“ disponuje kromě pěkného obalu a jeho vnitřku i solidní hudební náplní, která přestože ještě stále nepostrádá některé dětské nemoci, má určitě aspirace své cílové publikum výrazněji oslovit.
Kapela, která už si mimo jiné vyzkoušela i jaké to je vystupovat na největším maďarském festivalu Sziget přináší pětici příjemně plynoucích písní. Všechny jsou postavené na pevném rockovém základě se šťavnatými kytarami a razantní rytmikou. Klasickou rockovou strukturu se pak snaží obohatit dalšími vlivy, díky čemuž tak muzika dokáže působit svěžím dojmem. Přestože dominantním prvkem hudby THE IDORU je rocková dravost, lze kapelu zaškatulkovat jen velice stěží. V každé z pěti písní se totiž objevují vlivy různých rockových subžánrů. Například v první „Shut Your Eyes, To Love, To Live“ zaujme lehké koketování s progresivně rockovými prvky a velmi chytlavý až hitový refrén. Dovolil bych si ji označit za možná nejvydařenější a nejvýraznější skladbu z celé kolekce, které se ještě v závěru disku dostalo zajímavého tanečního remixu. Hned v následující „Different Ways, Different Situations“ (THE IDORU se zjevně vyžívají v delších názvech) kapela zaútočí v přímočarém punkrockovém rytmu a melodii, která jakoby vypadla z repertoáru hlavně zámořských kapel, aby se pak vzápětí přenesla na emorockovou vlnu. Takovýmito různými rockovými propletenci se vyznačují všechny skladby a i když působí velmi nenásilně a dokazují nemalý stupeň kompoziční vyzrálosti kapely, THE IDORU se i tak nevyhnuli několika hluchým místům a úsekům, které dokáží působit nedotaženě.
I přes kritiku v předchozí větě se dá říct, že Maďaři představují příjemnou alternativu k mainstreamovým rockovým kapelám. Tohle EP navíc můžeme brát jako určitý mezistupeň k dalšímu albu a když se kapele podaří zapracovat na dotažení svých nápadů a aranží budeme moci hovořit o naplnění nadějí vkládaných do této pětice. „Hopeless Illusions“ lze rozhodně doporučit jako posluchačsky přívětivou a chytlavou, avšak nepodbízivou a svěží rockovou nahrávku.
PS: CD obsahuje i multimediální stopu, kterou tvoří videoklip ke skladbě „Lack Of Credibility“ a dvě skladby pocházející ze tři roky starého dema.
Svěží a invenční rocková nahrávka, která v sobě mísí různé polohy tohoto žánru. K úplné spokojenosti však přeci jen ještě něco chybí.
7 / 10
1. Shut Your Eyes, To Love, To Live
2. Different Ways, Different Situations
3. The Valley Of Disappointment
4. Lack Of Credibility
5. After The New Storm
My Small Community (split s VELVET STUB) (2010)
Face The Light (2009)
Monologue (2007)
Hopeless Illusions (2006)
Brand New Way, Brand New Situation (2004)
After The Storm (EP) (2003)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Deadbutcher Records
Stopáž: 30:02
Produkce: Varga Zoli & THE IDORU
Studio: Bakery Studio, Érd
Moderní a přece svojská rocková skupina – to je v dnešní době již celkem výjimka. Instrumentální přesvědčivost, aranžérská propracovanost a tomu vydatná porce emocí – to jsou atributy, kterými si mě tato pešťská sebranka získala na svoji stranu. Držím palce do budoucna a těším se na další materiál.
Plně souhlasím s Dalasovou recenzí a v podstatě pouze zopakuji již jím nastíněné myšlenky. IDORU skutečně působí velmi svěžím dojmem, který ještě nadále zvyšují schopností lehce a nevtíravě předcházet mezi žánry, tu a tam se otřít o takřka metalovou nabroušenost či dát jednotlivým skladbám vnitřní náboj, přesto nesklouzávat do vtíravé primitivnosti. Ačkoli jsou z aktuální nahrávky cítit mnohé rezervy, potenciál nelze hudebníkům rozhodně upřít a důvěru v ještě mnohem zajímavější hudební výsledky vkládám, podobně jako kolega, především do budoucích alb.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.